Než se pustíš do jakýchkoli úprav, ujasni si, kudy přesně taška při chůzi prochází. Většinou jde o pás ve výšce mezi dvaceti a šedesáti centimetry nad podlahou, kde se taška houpe a občas křísne o omítku. Projdi chodbu s metrem a místa si označ měkkou křídou nebo malířskou páskou. Všímej si i rohů, zúžených průchodů a míst, kde se musíš s taškami vyhýbat protijdoucímu člověku, protože právě tam dochází k nárazům nejčastěji. Zaznamenej si také, zda jde o stěnu omítnutou, obloženou dlaždičkami, nebo třeba jen natřenou, protože podle povrchu se volí způsob ochrany stěny.
https://na-zed-tapety.cz/ nejnamáhanější úsek se osvědčuje pevná deska z tvrzeného plastu, překližky nebo hliníkového plechu, přichycená ke zdi distančními podložkami, aby za ní mohl vzduch a nevznikala plíseň. Desku veď od podlahy do výšky, kterou jsi naměřil, a její hrany opatři plastovým nebo gumovým profilem, aby nikoho nezranily. Levnější a rychlejší variantou je samolepicí ochranný pás z průhledné fólie nebo tlustší PVC lišta, kterou stačí přilepit na čistý a odmaštěný povrch. V rohu použij pryžový nárazník nebo svislý pružný profil, který pohltí energii nárazu místo zdi. Pokud nechceš vrtat, zvol samolepicí systémy určené pro vyšší zátěž a před nalepením je nech alespoň den vytemperovat v místnosti.
Po instalaci si udělej jednoduchý test: projdi chodbou s plnou taškou a sleduj, zda se některé místo ozve. Odhalená místa dolep nebo prodluž krytí. Několikrát ročně ochranu zkontroluj, zejména lepené spoje, které časem povolují, a při uvolnění je přitlač nebo vyměň. Pokud je stěna citlivá na vlhko, nelepte fólii na vlhkou omítku a raději zvol mechanické uchycení. Pamatuj, že správná ochrana stěny nesmí bránit větrání ani zakrývat elektrické zásuvky a vypínače. Když krytí navrhneš podle skutečného provozu, vydrží roky a stěna zůstane bez důlků i šrámů.